další strana

Normální strop místnosti přirozeně přispívá k přenosu zvuku mezi místnostmi. Proto je důležité použít v podhledových konstrukcí materiály s co možno nejvyššími hodnotami podélné vzduchové neprůzvučnosti. V tomto případě se, na rozdíl od řešení zvukové pohltivosti, nejedná o problém optimalizace, nýbrž od hledání maximálního řešení.
Podhledy AMF dosahují hodnot nad 40 dB a proto se řadí k technologické špičce oboru.

Stavební akustika
zajišťuje řešení zvukové izolace mezi místnostmi ležícími vedle sebe použitím konstrukcí, které tvoří hranici mezi jednotlivými prostory
řeší také zajištění snížení hluku přicházejícího zvenčí a vytvářejícího tzv. hlukové pozadí, kde nejvyšší přípustné hodnoty uvádí ČSN 73 0527
Zvuková izolace
je fyzikálně technickou vlastností materiálu, umožňující snížit přenos zvuku mezi dvěma sousedními místnostmi nebo zvuku z vnějšího prostoru. Požadavky na zvukovou izolaci místností vyplývají z požadované nejvyšší přípustné maximální hladiny akustického tlaku pozadí v místnosti a zjištěných či předpokládaných hladin akustického tlaku pozadí v daném místě. Funkčně související místnosti různých uživatelů musí být vzájemně dostatečně izolovány.
Normativní požadavky na hodnoty zvukové izolace stavebních výrobků a konstrukcí jsou stanoveny normou ČSN 73 0532 a jejich dodržení se prokazuje zkouškou. Z výsledků měření v terciových kmitočtových pásmech se určí jednočíselná veličina (tzv. vážená hodnota) vzduchové neprůzvučnosti, která se označuje R_w – vážená stavební neprůzvučnost [dB] podle ISO 717-1.

Pro místnosti, které nemají společnou celou stěnu, se používá pro označení zvukové izolace hodnota váženého normalizovaného rozdílu hladin D_nT,w, resp. pro zavěšené podhledy hodnota indexu normalizované zvukové izolace

Stanovení hodnoty D_n,c,w
Hodnota Dn,c,w pro podhledové materiály se stanovuje podle ČSN EN 20 140-9 v jednotlivých frekvenčních pásmech od 100 do 3150 Hz. Z naměřených hodnot rozdílů akustického tlaku ve vysílací místnosti (L₁) a v přijímací místnosti (L₂) se určí

                              D_n,c,w= L₁ - L₂ + 10.log S/A [dB],

kde S je plocha dělící příčky a A je vztažná pohltivá plocha (10 m²).

Řešení zvukové izolace
Norma ČSN 73 0532 určuje minimální hodnoty stavební vzduchové neprůzvučnosti v závislosti na účelu obou sousedících místností, které posuzovaná konstrukce odděluje. Dodržení požadovaných hodnot u navrhované konstrukce by mělo vyloučit vzájemné rušení hlukem mezi těmito místnostmi při běžném užívání budovy. Přitom nesmíme zapomenout na to, že na přenos zvuku mezi dvěma místnostmi má vliv nejen konstrukční uspořádání dělící konstrukce, ale ovlivní jej i vlastnosti ostatních, např. kolmo navazujících konstrukcí, řešení jejich vzájemného styku a v neposlední řadě i kvalita provedení stavebních prací.

Z hlediska výběru materiálů jsou pro zvýšení zvukové izolace výhodnější výrobky s vyšší objemovou hmotností a materiály, které obsahují méně spár – jsou pokud možno vzduchotěsné. Nejlepších výsledků se často dosahuje tím, že se v konstrukci se vzduchovou mezerou kombinuje stěna s vysokou plošnou hmotností s tenkou ohybově měkkou deskou upevněnou na roštu. Při použití podhledů hraje roli tloušťka desek, výška mezistropního prostoru, použití akustických izolačních vrstev položených na ploše podhledu a samozřejmě způsob napojení příček na plochu podhledu – z tohoto důvodu doporučujeme použití Systému I se širokopatkovými profily.