Česky Slovensky English   Info Kontakt  
Protipožární systémy  
 
 Katalog řešení

    V našem souboru technických řešení je nabídnout projektantům, odborníkům v oblasti požární prevence, pracovníkům dotčených orgánů státní správy, investorům a montážním firmám technická řešení, splňující požadavky kladené na konstrukce podhledů předpisy platnými v oblasti zabezpečení požární bezpečnosti staveb. Navrhované konfigurace jsou ověřeny buď zkouškami ve zkušebně PAVÚS ve Veselí nad Lužnicí, nebo ve zkušebně Institutu pro stavební hmoty, výstavbu a požární ochranu Technické univerzity v Braunschweigu v SRN (Institut für Baustoffe, Massivbau und Brandschutz, Technische Universität Braunschweig). Takto získané výsledky jsou následně u příslušné autorizované osoby odborně posouzeny a jejich použití upraveno dle platných ČSN.

 


Pro materiály a systémy AMF-Thermatex byly v PAVÚS provedeny následující zkoušky :

    Zkouška odkapávání hmot dle ČSN 73 0865 potvrdila, že hořlavé ani nehořlavé hmoty z podhledu neodkapávají (Zkušební protokol Z-5.001-1995)·           Zkouška šíření plamene  dle ČSN 73 0863 u AMF-Ecomin stanovila is=0,00 mm/min (Zkušební protokol Z-7.023-97).                
·     Zkouška požární odolnosti podhledu s viditelnou konstrukcí (Systém C dle TL4-080:2008) dle ČSN 1364-2 s požárním zatížením z horní strany podhledu (z mezistropního prostoru) s výsledkem EI 30 (a→b) minut (Zkušební protokol Pr-04-1.02.005).
·     Zkouška požární odolnosti podhledu s viditelnou konstrukcí (Systém C dle technického TL 4-xxx:2008) dle ČSN 13381-1 (Zkušební protokol Pr.07-2.114)
·  Zkouška požární odolnosti podhledu v chodbovém systému se skrytou konstrukcí (Systém F dle technického listu TL 5‑xxx:2008) dle ČSN 13381-1 (Zkušební protokol Pr.07-2.156)

Reakce na oheň

         Třída reakce na oheň klasifikovaná podle ČSN EN 13501-1 charakterizuje chování materiálu při zatížení teplem. Na základě několika jednotlivých zkoušek bylo provedeno zatřídění minerálních desek Thermatex a Ecomin do třídy A2s1,d0 , tzn. jako nehořlavé stavební hmoty, které neprodukují při zatížení teplem toxický dým a neuvolňují se z nich hořlavé částice.

Požární odolnost

         Hodnoty požární odolnosti uváděné v našem katalogu vycházejí z provedených zkoušek nebo úředních odborných požárně klasifikačních osvědčení.

Podhledy ve funkci požárního stropu

V současné době platí jako závazná klasifikační norma ČSN EN 13 501-2. Pro podhledy ve funkci požárního stropu/předělu, tzn. poskytující ochranu v únikových cestách, případně vedení umístěných v mezistropním prostoru, (nebo jinak označované jako podhledové membrány s nezávislou požární odolností) je způsob klasifikace stanoven v čl. 7.5.4. Zde jsou deklarovány rozhodující parametry pro klasifikaci požární odolnosti tohoto typu konstrukce

               E    –    celistvosti
               I     –    izolace

Vzhledem k definici lehkých podhledových konstrukcí jako nenosných nepochozích konstrukcí se neuvádí v jiných souvislostech používaný parametr R – nosnost.

         Pro označení  druhu odolnosti podhledu z hlediska směru zatížení požárem se rozlišuje
         (a←b)  - odolnost při zatížení požárem zdola
         (a→b) – odolnost při zatížení požárem shora
         (a↔b) – odolnost při zatížení požárem shora i zdola

         Označení EI 30 (a↔b) označuje podhled ve funkci požárního předělu s požární odolností 30 minut při zatížení požárem shora nebo zdola.

Podhledy ve funkci ochrany nosných prvků vodorovné konstrukce nebo pro zvýšení požární odolnosti vodorovné konstrukce

         Pro zkoušení podhledů ve funkci zvýšení požární odolnosti nosných konstrukcí případně ochrany nosných prvků vodorovných konstrukcí je k dispozici předběžná norma CEN/TS 13381-1:2005/ČSN P CEN/TS 13381-1 (v návrhu) Zkušební metody pro stanovení příspěvku k požární odolnosti konstrukčních prvků - Část 1: Horizontální ochranné membrány. Dále je možno zkoušet požární odolnost stropní konstrukce včetně podvěšeného podhledu podle ČSN EN 1365-2.

Klasifikace je potom stanovována v souladu s ČSN EN 13501-2:2008. tak, že se rozlišuje způsob zkoušení a tím možnost deklarování protipožárních vlastností:

·  požární odolnost vodorovné nosné konstrukce je stanovena na konkrétní konfiguraci nosného stropu s použitým podhledem a klasifikuje se parametry

                                                                 REI
                                          
kde R je parametr únosnosti.

        Je možné např. hovořit o požární odolnosti ocelové konstrukce s nosníky I140 se železobetonovým záklopem křížem armovanou deskou tloušťky 100 mm s podhledem podvěšeným 300 mm pod deskou záklopu v konkrétní konfiguraci, a tato sestava bude mít požární odolnost REI90.

  • ·  ochrana nosných prvků vodorovné konstrukce je vázána na druh
    chráněného prvku, charakterizovaného parametrem, který nejvíce souvisí (koreluje) s hodnotou požární odolnosti. U ocelových prvků je to poměr ohřívaného obvodu nosníku k aktivnímu průřezu (O/F nebo A/V [m-1] – viz příloha, u dřevěných prvků potom rozměr trámu. Klasifikace potom stanovuje hodnotu

                                                                 R

           času, po který je zachována nosná funkce prvku.

Obecné požadavky na provedení konstrukcí podhledů

         Při montáží podhledů podle technických listů uvedených v tomto katalogu musí být respektována pravidla formulovaná ve „Všeobecných technických podmínkách“ pro montáž podhledů AMF, technické listy jednotlivých systémů a případná vypracovaná odborná dobrozdání či technická řešení, odsouhlasená s Knauf AMF.

V souladu se Všeobecnými  obchodními podmínkami  se technická řešení, zkušební protokoly a záruky vztahují pouze na systémy, které se skládají výhradně z dílů a produktů dodávaných Knauf AMF.

       Návrh a zkoušení podhledových systémů upravuje ČSN EN 13964. Ve smyslu této normy se jedná o lehké nepochozí konstrukce užívané v interiéru, upevněné na nosné konstrukci stropu/stěny tak, aby veškerá zatížení byla na nosnou konstrukci přenášena a to i v případě selhání jednoho z nosných prvků konstrukce podhledu.

         Obecně platí, že k jednomu závěsu,resp. jednomu upevňovacímu bodu na nosné konstrukci stropu může přiléhat max.1,5 m2 podhledové konstrukce, tzn. že platí

VZ x VHP <=1,5    ,

kde VZ je vzdálenost závěsů, VHP je osová vzdálenost hlavních profilů (v metrech).  V technických listech protipožárního řešení je potom uvedena závazná kombinace těchto hodnot,která byla ověřena zkouškou.

Při návrhu umístění závěsů u stěny je maximální vzdálenost závěsu od stěny rovna 1/2 standardní vzdálenosti pro danou konfiguraci konstrukce. V případě, že stanovená vzdálenost závěsů je větší než 800 mm, je možno první závěs umístit do vzdálenosti max.400 mm od stěny. Je nutno dále zajistit, aby byl závěs umístěn co nejblíže spoji hlavních profilů. První profil od boční stěny musí být vždy hlavní, tzn., že se nepřipouští uložení příčného profilu dlouhého 1200 mm na okrajový profil bez dalších technických opatření.

 

Upevňovací prostředky musí být dimenzovány tak, aby dokázaly přenést zatížení podhledu na nosnou konstrukci za každých podmínek a zajistily dodržení max.deformací dle příslušných norem.

Není možno pro zavěšení podhledu používat šrouby upevněné do hmoždinek, které nejsou určeny pro kotvení do stropní konstrukce. Vždy je nutno použít kotvící prostředky s deklarovanou požární  odolností určené pro kotvení do odpovídajícího typu stropní konstrukce a přitom dodržovat maximální vzdálenost závěsů určenou v technických listech. Vždy je nutno odstranit krycí vrstvy na nosné konstrukci (omítku, nástřiky, obklady) tak, aby bylo upevnění v každém případě zakotveno do masivu nosného prvku. Dodavatel kotevních prvků musí dokladovat zatížitelnost prvku obecně a při požáru.

Používají se následující druhy upevnění:

 

 

do masivního betonu -   stropní hřeby (např.DN 6 fy KNAUF ,KDM 6 fy Kunkel); šroubovací kotvy (HILTI apod.); upevňovací místa připravená při betonáži (ocelové plotýnky, profily apod.); používání nastřelování je řízeno zvláštními pravidly (např. zdvojnásobením počtu kotvících míst) a příliš se nedoporučuje; pokud je potřebné eliminovat případné vibrace stropní konstrukce, doporučujeme použít speciální akusticky tlumící hmoždinky S‑SchDmB nebo S-SchDoB

do dřevěných konstrukcí   -    doporučuje se kotvit především do svislé boční části dřevěné konstrukce (trámu), při kotvení do vodorovné části se doporučuje použít podložku překrývající oko závěsu; pomocí vrutů (nikoli stavebních rychlošroubů TN); je potřeba dát pozor při upevnění do stropů s rákosovou omítkou, kde je nutno sondami najít nosné trámy stropu, na které se podhled upevní, nikoli do prken záklopu, která jsou často úmyslně a účelově  již při instalaci naštípnuta.

na ocelovou konstrukci,resp.trapézové plechy do plechů samořeznými šrouby nebo vějířovými kovovými hmoždinkami (vždy do svislé části vlny); speciálními příchytnými svorkami (kotvové NP závěsy); třmínkovými závěsy (např.Caddy); nastřelováním (s příslušným certifikátem technologie

 

Za závěsy jsou považována všechna technická řešení, zajišťující zavěšení konstrukce podhledu na nosnou konstrukci stropu nebo střechy prostřednictvím upevňovacích prostředků. Přípustné je použít následující technická řešení:

  • ·         pozinkovaný drát pro rychlozávěsy, který má minimální průměr 4,0 mm

  • ·         závěsy Nonius pro podhledy s velkým zatížením, resp.zatěžované zdola (přetlakem apod.)

  • ·         štěrbinový pásek z  ocelového plechu s minimálním průřezem 7,5 mm2

 

Pro části rychlozávěsů je možno použít pouze pérové oceli dle DIN ISO 898 díl 1 o minimální tloušťce 0,5 mm

Rychlozávěsy                                                                 Závěsy Nonius

        

  

 

 

Používá se nosná konstrukce z

 

-         profilů vyráběných z ocelového plechu, opatřeného ochranou vrstvou pozinkováním, kde viditelná část je z plechu opatřeného krycí vrstvou barvy (standardní profily PH, PQ, PHX, PQX, okrajové profily v různém provedení);

-          zvláštní řešení – použití antikorozní konstrukce - je nutno volit v případě, že podhled je umístěn v prostorách hal plaveckých bazénů, balneologických zařízeních a pod. a zvláště tam, kde se používá chemická úprava vody (např. chlorováním). V těchto případech je nutno použít konstrukci chráněnou proti účinkům agresivních chlorových sloučenin, Používá se provedení opatřené speciálním nátěrem , u které je následně  potřebné ošetřit i další detaily (především přiřezávané hrany). Kromě toho se doporučuje do realizační smlouvy vložit klauzuli, ve které se objednatel prací (investor) zaváže, že nechá každý rok realizační montážní firmu provést inspekci konstrukce a o provedené kontrole sepsat zápis. Každé tři roky je dále nutno umožnit montážní firmě provést zevrubnou kontrolu konstrukce a o této inspekci sepsat zápis s uvedením všech případných poškození, objevené koroze nebo náznaků koroze, případně dalších závad. Montážní firma takto sepsaný protokol předloží uživateli (zadavatelské smluvní straně) tak, aby bylo možno učinit příslušná opatření. Všechny provedené zápisy a zprávy je třeba archivovat.

           

Profily musí být dimenzovány tak, aby maximální průhyb nepřesáhl deformace povolené pro příslušnou třídu dle klasifikace ČSN EN 13964. Pokud je investorem nebo projektantem vyžadována menší deformace při daném zatížení, je nutno této skutečnosti přizpůsoben konfiguraci podhledu  a dimenzování nosných částí. Nejčastěji to znamená

  • ·         zmenšení vzdáleností mezi závěsy

  • ·         zmenšení vzdálenosti hlavních profilů

Při vzdálenosti hlavních profilů nad 600 mm se ukládají příčné profily tak, aby bylo zatížení co nejrychleji přenášeno na hlavní profily, tzn. například, že do příčných profilů 1200 mm dlouhých je možné napojovat pouze profily 600 mm a kratší, nikoliv profily delší (viz obr.):

          

     Pro napojení podhledové konstrukce na okolní prvky (nosné stěny, příčky, sloupy, další vodorovné konstrukce) existuje řada technických řešení využívajících typizované prvky, přitom je nutno brát v úvahu, že se většinou jedná i o estetické zakončení podhledové plochy, které zákazník velmi přísně posuzuje. Proto je jeho správné provedení důležité nejen z hlediska funkčnosti, ale i z hlediska vzhledu.

Způsoby řešení a upevnění vycházejí především z charakteru konstrukce, na kterou má být napojení provedeno. Obecně se uvažuje

  • ·      maximální vzdálenost mezi příchytnými body 20 cm (standard) až 62,5 cm (na sádrokartonových příčkách při upevnění do kovových nosných profilů, mezi profily musí být použity vruty s vysokým závitem do sádrokartonu po 20 cm)

  • ·      pokud je požadována požární odolnost podhledu, je možno použít pouze provedení dokladované zkouškou pro použití pro protipožární účely

  • ·      napojení v rozích buď nakoso seříznutými profily nebo natupo přiloženými profily, případně použitím překryvných rohových prvků, nikoliv překrytím okrajových profilů.

 

     Standardní technická řešení napojení na sádrokartonové konstrukce pro jednotlivé požární odolnosti popisuje technický list TL0-001:2008

 

                Do nosné kovové konstrukce se vkládají desky nebo prvky AMF, které jsou vždy podepřeny ze všech stran nosnými profily. Pokud to požadují provozní podmínky, je nutno desky zajistit proti nežádoucímu pohybu při přetlaku (průvanu nebo při explozi v prostoru pod podhledem) příslušnými prostředky (tlačnými pery apod). V případě, že plochou podhledu prochází vestavěným prvkem (vestavěným svítidlem apod.) je nutno pro zajištění celistvosti podhledu v případě požáru (pokud to technické řešení připouští) použít odpovídající AMF-Soupravu krytu pro vestavěná svítidla. Výjimku tvoří prostupy subtilních prvků (lankových závěsů podvěšených svítidel), které jsou následně zatěsněny sádrovou hmotou. Toto řešení je ale přípustné pouze pod konstrukcemi ocelovými, železobetonovými nebo keramickými, nikoliv pod dřevěnými.